Je jasné, že každý člověk se bude vždycky něčím vyznačovat. Každý člověk má svůj typický životní styl, přesně takový životní styl, který se mu líbí a který třeba žije už opravdu hodně dlouho. A životní styl bývá hlavně u takových lidí, kde je třeba hodně lidí, kde je třeba veliká rodina, protože je jasné, že když jedinec nežije sám, že si většinou také podřídí skupině, a to hlavně pokud se tam narodí. Takže když rodiče budou už mít zajetý svůj typický životní styl a své životní standardy, tak ve většině případů se děti jim podřídí. Samozřejmě, že jsou i výjimky, některým dětem se vůbec nebude líbit, jak žijí jejich rodiče a také to potom dají najevo.
Nedají to najevo jako malé děti, ale dají to jako dospívající nebo jako teenageři. Já se jim nedivím, protože moje kamarádka ona říkala, že její oba dva rodiče jsou vegani. Když je někdo vegan, tak to znamená, že vůbec nejí maso nebo mléko a také vůbec nejí vajíčka. To znamená, že třeba nejí ani paštiku, nebo dokonce i klasický rohlík, protože prý se tam dává vejce, ani klasický jogurt nejí. Nikdo nesní nebo smetanu. Tohle je podle mého názoru opravdu takové smutné. Moje kamarádka tohle právě vůbec nechtěla, protože jí chybělo, že s kamarády vůbec nemohla grilovat nebo opékat párky a tak podobně.
A tak kamarádka se na to vykašlala. Bylo jí asi patnáct let, kdy rodičům řekla, že už nebude žít takový životní styl, jako mají oni, že nebude vegan. Že miluje mléko, miluje vajíčka a že také ráda opéká anebo griluje s přáteli na zahradě maso. Její rodiče s ní téměř měsíc nemluvili a byli opravdu hodně naštvaní. Kolikrát ji také zkoušeli přemluvit, že maso není vůbec zdravé a že zvířata se mají chránit. Souhlasím, že zvířata se mají chránit, ale samozřejmě, pokud člověk chce jít maso, protože člověk je všežravec, tak by mu to mělo být umožněno a ne zakázáno.