Kutilové a jiní amatéři toho z kovu moc nevyrobí. Mohou si s ním ‚hrát‘ a něco stvořit, ale to něco má hodně daleko ke kvalitním kovovým výrobkům, na jaké jsme zvyklí v našich obchodech. A to ne proto, že by takoví kutilové nic neuměli. Mohou být klidně i velice šikovní, a přesto výsledky takové činnosti vesměs za moc nestojí. Problémem je tu totiž to, že se s kovy nepracuje bez náležitého vybavení ani trochu snadno. Ba je to problém. Jenže je skutečností, že ti, kdo by si chtěli jenom občas něco udělat, moc vybavení nemají. Bylo by to pro ně neúnosně drahé.
Profesionální výrobci kovových výrobků se ale nemohou na nedostatek vybavení vymlouvat. Ti ho buď mají, pracují a vydělávají si, nebo ho nemají, svou práci neodvádějí a zkrachují. A protože není bankrot cílem žádného podnikatele, je logické, že se firmy vším potřebným vybavují. Ale ani ony nemají neomezeně finančních prostředků, a proto se i tady zvažuje, co a za jakých podmínek je potřebné nebo přímo nepostradatelné. A někdy se řeší složitě i pořízení toho, bez čeho se nedá obejít. Protože nikdo nemá bezedný měšec.
A kde nakupují ti, kdo chtějí získat kvalitní vybavení, ale současně nechtějí zbytečně vyhazovat spousty peněz? Samozřejmě tam, kde se nabízí nožové pravítko stejně jako spousta dalšího vybavení za tu nejlepší možnou cenu. A to je u firmy, která vykupuje od firem nadlimitní skladové zásoby náčiní a prodává to těm, kdo právě o toto mají pro změnu zájem. Ti, kdo se něčeho takového chtějí zbavit, totiž jdou s cenou ochotně dolů, a ti, kdo to potřebují, pak z této situace profitují.
Výroba čehokoliv z kovu je tedy náročná, vybavení, které je tu potřeba, bývá hodně drahé, ale když na to přijde, lze se vybavit i cenově výhodně a tím pádem odvádět skvělou práci. A u tohoto prodejce se neuspokojují jenom firmy, ale samozřejmě i dílny. Všichni, jimž se podobný sortiment někdy může hodit.